Jak na financování EPC s dotací z OPŽP?

Ten také přebírá většinu rizik spojených s realizací včetně garance výše dosažených úspor. Přes mnohé přednosti modelu EPC se v České republice využívá jen několik procent jeho potenciálu ve veřejných budovách, a to zejména z důvodu administrativních bariér a nároků na přípravu.

V České republice většina poskytovatelů po předání projektu získá investované prostředky zpět prodejem pohledávek po klientovi bance, aby tak mohli investovat do dalších projektů. To, že je nově možné prodat i pohledávky z projektů EPC dotovaných z Operačního programu životního prostředí (OPŽP) zvyšuje zájem o tyto projekty na straně poskytovatelů. Na druhé straně, možnost získat dotaci na projekty EPC zvyšuje zájem o investice do úspor mezi potenciálními klienty.

Prodej pohledávek z projektů EPC je v České republice velmi úspěšným systémem, který byl využit k financování většiny projektů EPC ve veřejném sektoru dokončených od roku 2007. To je pravděpodobně hlavní faktor, proč je zde na rozdíl od mnoha jiných zemí EU přístup k financování považován za snadný a není uváděn mezi překážkami růstu trhu EPC.

Součástí komplexního balíčku energetických služeb modelu EPC je často i financování, což znamená, že poskytovatel EPC zpočátku investuje do energeticky úsporných opatření pro klienta na vlastní účet. Po předání projektu EPC prodá poskytovatel pohledávky bance, čímž eliminuje závazky ze své rozvahy, a může tak dál investovat prostředky do nových projektů. Další velkou výhodou je, že se tím poskytovatel EPC zbaví také kreditního rizika, jenž odkupem pohledávek přebírá na sebe banka. Dále nese poskytovatel pouze odpovědnost za technický stav projektu na základě smlouvy o EPC.

Dohoda o budoucím prodeji pohledávek mezi poskytovatelem EPC a bankou je obvykle podepsána před zahájením zadávacího řízení a obsahuje také výši diskontní sazby, za kterou bude banka pohledávku po dokončení EPC projektu odkupovat.

Prodej pohledávek ovšem ještě donedávna nebyl možný pro projekty, jenž využívaly dotace z OPŽP. Důvodem bylo, že dotační program, který financoval vždy jen část zakázky, striktně požadoval, aby po poskytnutí dotace byla do 10 dní proplacena zbývající část ceny projektu – tzv. dílčí úhrady. Přitom každá platba musela být doložena bankovním výpisem, který prokazoval, že doplatek zaplatil klient ze svého účtu. To ale v případě prodeje pohledávky nebylo možné, protože doplatek v takovém případě obdrží dodavatel od banky, jenž kupuje pohledávku a nikoliv od klienta.

Proto bylo snahou nalézt cestu, jak vyhovět požadavkům dotačního programu a zároveň umožnit poskytovateli, aby se zbavil mnohaleté zátěže dluhu. Po složitých jednáních byla navržena trojstranná dohoda mezi bankou, poskytovatelem EPC a klientem EPC, kterou poskytovatel dotace uzná jako náhradu za požadovaný doklad o proplacení doplatku nákladů klientem.

Tato dohoda zavazuje banku, poskytovatele EPC a klienta EPC ke společnému postupu v podobě přípravy přeprodeje pohledávky před vyplacením dotace a k převodu prostředků dodavateli nejpozději do 10 dní po obdržení dotace s potvrzením, že se jedná o platbu reprezentující doplatek klienta. Dohoda tří stran byla postupně projednána a upravena tak, aby ji poskytovatel dotace, Státní fond životního prostředí (SFŽP), mohl akceptovat jako náhradu dokladu o proplacení doplatku klientem. Následně byla SFŽP zařazena do pravidel pro příjemce dotace z OPŽP. Dohoda byla otestována na několika projektech a stala se standardní součástí dotačního programu.

Více o prodeji pohledávek v ČR i jiných Evropských zemích se můžete dočíst v Případových studiích Evropského projektu REFINE na jeho webové stránce https://refineproject.eu/refine-publications/.